Hrubé podhodnocení práce lékařů a sester v České republice.

čtvrtek 1. listopad 2007 19:16

      Zůstává smutným faktem, že práce lékařů a sester pracujících ve většině nemocnic v České republice je dlouhodobě podhodnocena. Českým lékařům a sestrám se žije hůře, než jejich kolegům ve vyspělejších zemích. Jedním z důvodů je nedostatečná vyspělost platových relací v české společnosti, nikoli rozdíl ve výkonnosti ekonomiky české a ekonomiky bohatších států. Logickým důsledkem je obtížně kvantifikovaný, ale jistě existující dopad na kvalitu personálu a tím i na kvalitu poskytované péče. Nízké platy jsou jedním z hlavních důvodů odchodu kvalifikovaných zdravotníků z České republiky.

     

Je logickým faktem, že základní podmínkou pro sociální stabilitu systému a pro vytváření tlaku na neustálé zvyšování kvality lidských zdrojů je odpovídající ohodnocení práce. V průběhu času se ve vyspělých společnostech ustálily určité platové relace, které vyjadřují nutnou délku vzdělání, míru náročnosti, odpovědnosti, osobního rizika a společenského přínosu, kterou s sebou to které povolání přináší. Tyto relace se nevyvíjejí, protože by to ta která zájmová skupina „chtěla“,  ale jde o přirozený vývoj, který je ve svobodné společnosti určován mnohými (často protichůdnými) proměnnými a který je ve svém důsledku pro společnost prospěšný, protože přispívá k udržení vnitřní stability a zvyšování kvality. Čím vyspělejší společnost, tím vyspělejší rozvrstvení platových relací.

      Tento mechanismus se samozřejmě uplatňuje i ve zdravotnictví. Ve vyspělých zemích se v současnosti plat plně kvalifikovaného lékaře pohybuje okolo trojnásobku průměrného platu příslušné země. U sester se jedná zhruba o jeden a půl násobek průměrného platu. A to vše samozřejmě bez přesčasů a bez příplatků, za zákonných čtyřicet hodin práce týdně. Ve Velké Británii tyto relace samozřejmě platí. V České republice nikoliv. Pokud by se Česká republika chtěla v tomto ohledu řadit k vyspělým zemím, plně kvalifikovaný lékař s desetiletou praxí by si měsíčně vydělal něco málo přes šedesát tisíc korun, kvalifikovaná sestra kolem třiceti tisíc korun. A to bez přesčasů a služeb. Realita je však odlišná. Průměrný základní měsíční příjem za zákonnou pracovní dobu se u kvalifikovaných lékařů v České republice pohybuje (podle odpracovaných let) v rozmezí od dvaceti do třiceti tisíc korun, u sester kolem patnácti tisíc korun. 

      Na tomto místě se musím zmínit o zkresleném informování o příjmech našich lékařů a sester, ke kterému, ať už vědomě či nevědomě, dochází  (tento text se samozřejmě zabývá ohodnocením  práce lékařů a sester pracujících v nemocnicích, zcela opomíjím sektor soukromých lékařů, ten se řídí jinými pravidly). Zkreslení první – do průměrného platu jsou započítány všechny odpracované přesčasové hodiny. Čeští zdravotníci jsou přitom stále nuceni odpracovat tak velké množství přesčasů, že často dochází k porušování zákona (o tom si povíme příště). Zkreslení druhé - do průměrných platů jsou započítávány platy soukromých lékařů. Zkreslení třetí – do průměrných platů jsou započítávány platy vedoucích oddělení i lékařů podílejících se na managementu nemocnic. Těchto lékařů je naprostá menšina, jejich platy však tvoří až několikanásobek průměrného platu. Zkreslení čtvrté – započítávání nejrůznějších „nenárokovatelných“ složek platu, jako jsou osobní ohodnocení a podobně. Jedná se o pohyblivé složky příjmu, na které lékař nemá žádný nárok, přidělují se čistě dle (libo)vůle vedoucího pracovníka. Brát tuto složku jako nedílnou a stabilní součást platu (například při dlouhodobém plánování výdajů, jakým je hypotéka) nelze. Pokud bychom tedy měli mluvit o platech lékařů a sester objektivně, museli bychom je uvádět jako hodinový plat nebo jako plat za zákonných čtyřicet hodin práce týdně bez započítávání přesčasů, vedoucích či manažerských příplatků. A zkuste si potom srovnat hodinový plat kvalifikovaného českého lékaře a například kvalifikovaného českého automechanika.  

      Dalším zajímavým srovnáním je údaj, jakou část ze svého rozpočtu nemocnice vydávají na platy svých zaměstnanců. Ve vyspělých zemích se jedná o 70 až 80 %, v České republice jsou tyto výdaje zhruba poloviční. 

      Opět nezbývá, než zopakovat, že odpovídající platové relace zajišťují stabilitu a vytvářejí tlak na zvyšování kvality. Na straně jedné zajišťují odpovídající sociální jistotu lékařům a sestrám. Lékař nebo sestra pracující v britské (ale i francouzské, německé, rakouské či portugalské) nemocnici si mohou dovolit vlastní bydlení v dobré čtvrti, bez větších problémů uživit rodinu, poslat děti do dobrých škol a podobně - zkrátka – mohou udržovat a rozvíjet životní standard vyšší střední třídy. Ve Velké Británii jsem se například nesetkal se sestrou, která by měla stálé zaměstnání a musela přitom dlouhodobě bydlet na ubytovně. V Čechách je to bohužel běžné. Na straně druhé jsou vývojem nastavené platové relace samozřejmě výhodné i pro zaměstnavatele. Přispívají k tomu, že je o daná místa na trhu práce zájem a zaměstnavatelé mohou (a ve Velké Británii musí) obsazovat všechna místa pouze na základě konkurzů. To znamená, že si vybírají vždy jen toho nejlepšího z aktuálních uchazečů o práci. Tím samozřejmě tlak na průběžné udržování kvality personálu nekončí, o tom si však budeme povídat někdy příště. Odpovídající ohodnocení má zkrátka dlouhodobý pozitivní dopad na kvalitu personálu.

      Platí to samozřejmě i naopak. Podhodnocení práce zdravotníků má za následek snížení kvality personálu. Tak je tomu v České republice. Prvním mechanismem je odchod zdravotníků z českého zdravotnictví. V první vlně odchodů v devadesátých letech odcházeli lékaři k firmám jako její reprezentanti. Druhá vlna odchodů nastala po našem vstupu do EU. Tito lékaři jsou v zahraničí přijímání na základě konkurzů, jde o jednoznačný odliv kvality. Jejich absence má, krom jiného, dopad například i na kvalitu postgraduálního vzdělávání, protože z republiky odchází generace, která by se měla na výchově nových kolegů podílet podstatnou měrou. Spolu s absolutním nedostatkem lékařů v nemocnicích to vede k tomu, že předepsané náplně postgraduálního vzdělávání není možné pro řadu mladých kolegů vůbec dosáhnout. To následně vede k tomu, že už například existuje černý trh s výkony a jmény pacientů. Řada lékařů opisuje do svých atestačních knížek výkony, které nikdy neprovedli, u pacientů, které nikdy neviděli. To z dlouhodobého pohledu k celkové kvalitě péče asi také nepřispěje. 

      Pokud máte někoho, kdo vyučuje delší dobu na zdravotnické škole, zkuste se ho zeptat, jak bývalo obtížné (a tudíž i prestižní) se na tuto školu dostat. Neustálý převis poptávky dělal ze zdravotnických škol školy výběrové. Zkuste se jich také zeptat, jaká je situace dnes. Na školu přichází mnoho těch, kteří na jiných středních školách neuspěli. I to je důsledek dlouhodobého podhodnocení práce sester v české společnosti. O tom, kolik zkušených sester odešlo do zahraničí, naše oficiální místa mlčí. Na některých odděleních, která znám, se v průběhu dvou let jedná až o desítky procent základního stavu. Odcházejí samozřejmě ti (bratři i sestry) nejzkušenější a nejnadanější. Na jejich místa přicházejí méně zkušení. Znám situace, kdy je tento trend spojen se zvýšeným výskytem závažných omylů při výkonu péče. 

      Rozhodně není mým cílem tímto textem vyvolávat paniku. V České republice existují špičková oddělení, pracuje zde řada vynikajících odborníků. Naše kvalitní oddělení snesou srovnání s kvalitními zahraničními pracovišti, v některých ohledech je dokonce předčí. Nesmírně si proto vážím vysoké úrovně práce českých lékařů a sester. Není mi však skutečně jasné, proč si jich neváží česká společnost, respektive, proč si v České republice práce svých lékařů a sester váží méně, než je tomu ve vyspělých zemích. A proč tento stav trvá i při hospodářské konjunktuře a po celých dlouhých osmnáct let od pádu komunismu. 

      Čím později k narovnání platových relací dojde, tím větší bude dlouhodobý dopad na snížení kvality lidských zdrojů a poskytované péče. Mnoho trendů s dlouhodobým negativním dopadem na kvalitu českého zdravotnictví je již nastartováno. Čím později se budou povolaní problémem skutečně zabývat, tím déle bude náprava trvat a tím více bude stát.   

Vladislav Rogozov

Vladislav Rogozov

Vladislav Rogozov

Zveřejněné informace nereprezentují oficiální názory nebo postupy Fakultní nemocnice v Sheffieldu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora